Jake

Cassie byla položená do hlubokého spánku. Když tu jí vzbudilo podivné praskání a zášlehy světel vycházející z venku. Vylekalo jí to, ale zvědavost jí bránila zůstat v posteli. Potichu zamířila k oknu. Venku, na zahradě sousedů stál nějaký chlapec. Jeho dlaně směřovaly na metr vysoký oheň. Cassie tiše vyjekla. Chlapec se otočil a zamračil se. Cassie instinktivně odskočila od okna. Vnitřnosti se jí točily vzrušením a strachem. Opět nakoukla u okna. Tentokrát tam už nikdo nebyl.
Odpoledne všem z kruhu vyprávěla, co se jí v tu noc stalo. „Jsi si jistá, že se ti to nezdálo?“ pousmála se zákeřně Faye.
„Stoprocentně“ ujistila jí Cassie. „Proč to vůbec dělal a co tam dělal?!“ přemýšlela nahlas Cassie.
„Ó můj bože! Schovejte mě!“ sykla vystrašeně Faye a pokoušela se schovat za Mellisu. Ta se na ní nechápavě podívala. Faye, se dívala směrem ke dveřím. Všichni se otočili.
„To snad ne.“ Zamračil se Adam. Cassie stále nechápala, co se děje. Adam se naštvaně, Faye vystrašeně, Mellisa se mračila a Diana se pokoušela uklidnit Adama.
„Co se děje?“ nechápala Cassie. Ještě jednou se otočila. V žaludku jí nepříjemně píchlo. Stál tam. Ten záhadný chlapec, který založil požár dnes večer. Díval se směrem k jejich stolu. Cassie se na něj zadívala. Vypadal neškodně. Byl blonďatý a vysoký. Právě zabloudil pohledem ke Cassie. Chvíli se na ni díval, potom se usmál. Cassie mu úsměv oplatila. Vyvolal v ní trochu zmatek. Za zády slyšela, jak si Faye a Mellise něco šeptají. Zaslechla jen něco ve smyslu: „Na tuto chvíli jsem se připravovala celý rok. Takhle to rozhodně být nemůže!“ Nedokázala od toho neznámého odtáhnout oči.
„Pust mě! Jdu za ním!“ prskal Adam. Cassie se otočila zpět ke stolu. Adam se pokoušel vstát, ale Diana se mu to pokoušela překazit a Faye se stále schovávala za Mellisou.
„Máš to přece za sebou Faye. Nemáš se čeho bát. Tímhle už sis dávno prošla a já s tebou.“ Domlouvala Faye Mellisa.
„Máš pravdu.“ Přikývla Faye odhodlaně a sedla si. Jak se Faye obávala, že si jí ten záhadný všine, tak se taky stalo. Neuplynulo ani pět minut a chlapec se objevil.
„Ahoj Faey.“ Pozdravil jí s úsměvem. Cassie se nedokázala zbavit toho zvláštního pocitu, který cítila, když se objevil vedle ní. Opět se na něj zadívala a se zájmem si jej prohlížela pořád dokola. Ucítila naštvaný pohled Adama, který jí naštvaně provrtával očima. Cassie však dělala, že jej nevidí.

Když Cassie dorazila před dům, měla stále plnou hlavu toho záhadného chlapce, který v ní probudil hned několik pocitů. Chystala se otevřít dveře, když v tu chvíli-
„Ahoj.“ Cassie sebou škubla a otočila se. Stál tam. Díval se na ní šedomodrýma očima a milým úsměvem. Cassie mu opětovala úsměv a trochu nesměle mu pozdrav opětovala.
„Co si vlastně včera večer dělal na té zahradě?“ začala se hned vyptávat.
„Hasil jsem ten oheň. Já jsem Jake.“ Usmál se.
„Aha… Já Cassie.“ Usmála se. Čekala, že jí prozradí víc.
„Když jsem tady byl naposledy, bydlela vedle jen nějaká stará paní. Kde ses tady vzala ty?“
„Jsem tu jen pár dní. A kde ses tady vzal ty?“
„Já bydlím vedle. Přijel jsem včera.“
Když venku postávali víc než deset minut, pozvala Cassie Jaka dovnitř. Při všem tom povídání o Cassiině i Jakově minulosti se Cassie cítila tak pohodlně a uvolněně jako už se dlouho necítila. Připadalo jí, že se s Jakem znají od nepaměti. Připadalo jí, že mu může svěřit vše, co jí leží na srdci. Byl jako její dlouhodobý nejlepší. Teď však chtěla Cassie od Jaka víc než jen přátelství. Jakoby zapomněla na pocity, které v ní zabubnovaly ten den, co spatřila poprvé Adama. Možná to bylo proto, že si uvědomovala, že chodí s Dianou a že jí nechce ublížit, takže musí na Adama zapomenout. Když se objevil Jake, všechno se změnilo. Cassiin svět se obrátil vzhůru nohama. Jediné co vnímala, byla ona a Jake v obývacím pokoji její babičky, která se měla vrátit pozdě večer z práce.
„A jak se ti líbí v Chance Harboru?“ zadíval se na ní Jake.
„No řekněme, že jsem si po dlouhé době našla kamarády, ze kterých se vyklubal tajemný kruh, který kouzlí a já jsem jeho sou-“ zarazil se Cassie. Jake přece nic neví o čarodějích a čarodějnicích ve zdejším městě ani o spoutání kruhu a dalších věcech.
„Klid…“ uklidnil ji Jake. Opatrně zvedl ruku a začal jí přejíždět po rameni nahoru a dolů. Ani ho nezarazilo, že se zmínila o magickém kruhu. „… vlastně o tom vím.“ Usmál se nakonec.
„C- cože?“ podívala se na něj nevěřícně Cassie.
„Našel jsem svou rodinou knihu stínu ještě před mým odchodem.“ Po těchto slovech se Cassie ulevilo a při tom i přitížilo. Takže Jake je taky čaroděj!
„Hele, nebudeme se o tohle bavit, ano?“ zašeptal prosebně Jake.
„A o čem se budeme bavit?“ podívala se na něj. V tu chvíli jí běhalo v hlavě tolik otázek a myšlenek, že na chvilku přestala vnímat okolí. Nezpozorovala ani, že venku už se setmělo.
„Třeba se bavit nemusíme…“ zašeptal Jake a začal se pomalu ke Cassie naklánět. Cassie tušila, co nastane. Zadívala se mu do očí. Srdce jí bušilo tak splašeně a hlasitě, že se divila, že to Jake neslyší. Zpomalila dech a naklonila se k Jakovi. Jejich rty se poprvé spojily. V ten moment Cassie věděla, že Jake je pro ní důležitý a že on to cítí zrovna tak. Všechny otázky a myšlenky, které jí před chvílí cloumaly v hlavě, byly pryč. Teď v její hlavě bylo místo jen pro jedno. http://www.secretcircle.cz/special/fanfiction/jakePro Jaka.